Z nejstarších dějin

"Nejstarší známé obyvatelstvo v blízkosti pozdějšího Poříčí sídlilo zde v době mladší kamenné v místech pozdějšího královského hrádku Lopaty za Kornaticemi. I v potomní době žilo různé obyvatelstvo buď nablízku kraje anebo přímo v něm. Ale tato ojedinělá sídla předhistorická po čase zanikala beze stop, noví kmenové a národové se tu střídali s přestávkami i několika staletí. Památek po nich zůstalo nepatrně. O jejich počtu nic nevíme; jenom se dohaduje, že jich nebylo mnoho, dohromady sotva tisíc hlav.
Až slovanskočeská kolonisace tu zapustila kořeny napevno. Ale jako předhistorická kolonisace pro celkovou odlehlost polohy tohoto kraje, pro jeho malou dostupnost a malou úrodnost byla jenom místní, řídce rozestavená, tak také historická kolonisace z těchže příčin postupovala sem pomalu, poměrně pozdě a jednotlivě. Prvními, ranně historickými sídly (6. až 9. stol.) byla hradiště na vyvýšeninách. V našem kraji byla nejméně dvě, na Kokšíně (nazvaném tak ovšem teprve později) a u Mítova (tu také z pozdější doby jest jeho jméno "Liškův hrad").
Podle toho, že hradiště jsou malá, byl jistě také počet jejich obyvatel malý, číselně asi po stu, dvou stech lidí". (Davídek Václav, Zalidnění, společnost, kultura, 1939)

"V mladší době kamenné, která končí asi 2000 let před Kristovým narozením, byly již Čechy osídleny hustěji a proto i v našem kraji zachovaly se nám památky na blízké Lopatě. (Zříceniny hradu Lopaty, vystavěného na téže skále, pocházejí z doby o mnoho a mnoho pozdější; trosky této stavby nemají - kromě místa - naprosto nic společného s památkami z doby předhistorické!) Roku 1885 - 1887 konal zde vykopávky Fr. X. Franz. Vystavěním hradu jsou tu porušeny kulturní vrstvy, jejichž prozkoumání předcházelo odstranění zřícenin sesuté stavby. V pravěkých vrstvách byly nalezeny sekery, dláta, kladiva a podobné potřeby vyrobené vesměs z kamene. Ve střepech ozdobných nádob byly objeveny otisky i zuhelnatělá zrnka pšenice vmáčknuvších se náhodou při dělání nádob do měkké hlíny. Zároveň tu byly nalezeny i kosti zvířat tehdy v našem okolí divoce žijících, na př. losa, divoké kočky, vlka, medvěda, bobra, tura a jiných tří druhů skotu, koně divokého, vepře bahenního a tří druhů psa; mimo to zastoupen jest jelen, srna, kuna, tchoř a jiné. Podle těchto nálezů shledáváme, že praobyvateli naší krajiny byli zemědělci, kteří dřevěným hákem kypřili půdu malých políček ohraničených proti lesní zvěři a osívali ji kupodivu i pšenicí. Obilí drtili kameny na mouku, z které pekli v popeli placky nebo nekvašený chléb. Pěstovali také len, z kterého si dělali hrubé plátno na oděv; odívali se však také kůží ulovených zvířat. Ručně si vyráběli nádoby různé podoby; kulovité, kotlovité, později také miskovité, hruškovité a pohárovité. Zdobili je závity nebo pásky a pak je vypalovali...
Nejvíce památek z pravěku na Plzeňsku zachovalo se v kamenných mohylách, prastarých to pohřebištích pocházejících z doby bronzové a železné ... Takových mohyl nalézáme v našem kraji mnoho. Z doby bronzové (1200 až 500 let př. Kr.) jsou v Javoru u Šťáhlav a u Smederova blíže Blovic, ve kterých kromě obvyklých bronzových ozdob bylo nalezeno i zlato. Vzácné památky doby bronzové byly objeveny roku 1869 na skále Vartě u Milínova při lámání kamene ... Době železné (500 př. Kr. až 100 po Kr.) - jak již dotčeno - náleží zde též kamenné mohyly ve Svárči u Vlkova, u Nezvěstic, u Šťáhlav a jinde...
(Davídek Václav, Staré časy Spálenopoříčska do roku 1848, 1933)